Kolektivní monografie Mediální moderna (Studie k soudobým formám de-abstrakce a mediality) nabízí čtenáři analýzu teorií a diskusí spjatých s vnímáním a interpretací světa v kontextu moderních a postmoderních médií a kultury. Podává obraz ztvárnění reality a změn vidění světa prostřednictvím nových médií, mezi kterými čím dál víc získává centrální postavení tzv. elektronická kultura. V této souvislosti se autoři snaží nastínit vztah mezi uměním, vědou a médií, a to z hlediska filosofického, sociologického, teologického a uměnovědního. Implicitně je přitom spojuje snaha postihnout podíl médií na utváření obrazu světa a na sociálním „konstruování“ reality. Při svých zkoumáních navazují na myšlenky, podněty a koncepce T. W. Adorna. G. Agambena, V. Flussera, N. Luhmana, P. Sloterdijka či P. Virilia. Aspirace knihy formuloval editor a jeden z autorů Jiří Bystřický již ve svém úvodu: Ačkoliv ještě stále prodléváme v kulisách světa, který jsme poměrně usilovně vytvářeli a především sociálně konstruovali, přesto to není zcela úplný, výstižný a dostatečně zdomácnělý prostor našeho života. Jeho akceptovanou součástí se totiž staly aparáty, techno-obrazy, technologie či systémy zprostředkování, jejichž vliv je nejen patrný, ale hlavně proměnlivý. S postupným využíváním technologií totiž využíváme i jiný způsob myšlení, nikoliv tak, že bychom měnili možnosti svých vlastních dispozic, ale zásadně měníme strategie jejich používání. Některé strategie myšlení jsou záměrné, jiné spíše vynucené: tak jako tak, formy našeho myšlení nabývají jiné podoby, a jiné podoby nabývá i způsob, jakým je lze sdělit. Zdá se, že nastává čas vrátit se ke sjednocování, a nikoliv vytvářet další formy dezintegrace.
